Linda se k soutěžnímu stolnímu tenisu vrací po roční přestávce, kterou si vyžádala rekonvalescence po operaci ramene. Nyní je stoprocentně připravená a hladová po zápasech. Její útočný herní styl, odhodlání a zkušenosti z těžkých utkání play-off a evropských pohárů slibují, že se stane důležitou oporou našeho týmu.
Do Moravského Krumlova to z rodných Silůvek nemá daleko, po angažmá v Hodoníně a Havlíčkově Brodě je to z toho pohledu návrat domů.
Moravský Krumlov se v posledních letech zařadil mezi absolutní špičku českého stolního tenisu. Tři stříbra z posledních čtyř sezón, k tomu tři triumfy ve Středoevropské Superlize. Všem v klubu je ale jasné, že vysněný cíl leží o stupínek výše… Jestli právě příchod Lindy Záděrové pomůže k zisku historicky prvního titulu, ukáží příští týdny a měsíce.
Co rozhodlo o tom, že sis pro pokračování své kariéry vybrala právě Moravský Krumlov?
L: Už asi v polovině minulé sezony jsem věděla, že budu měnit angažmá, a tak jsem měla dost času přemýšlet o svých dalších krocích. Právě i díky předchozím zkušenostem jsem si za tu dobu ujasnila, co je pro mě opravdu důležité. S Krumlovem jsem byla v kontaktu pravidelně a klub na mě vždy působil silně, sympaticky a ambiciózně. Později jsem se více dozvěděla o celkovém nastavení a fungování klubu, zázemí, trénincích, týmu… a věděla jsem, že bych toho všeho chtěla být součástí. Dost pro mě znamená taky to, že i přes moji pauzu, zájem klubu stále trval.
Máš za sebou první společné tréninky, jaké jsou tvoje první dojmy z klubu a týmu?
L: Ano, absolvovala jsem tréninky jak v Krumlově na MK kempu, tak ve Znojmě v Akademii. Je to možná trošku zvláštní – v klubu jsem nová, ale protože bydlím opravdu kousek a některé už znám, nepůsobí na mě prostředí nijak cizí. Asi i tím, že jsme na jižní Moravě, se tady cítím jako doma. S Káťou a našimi mladšími holkami z týmu jsem už taky strávila nějaký čas, postupně se poznáváme a myslím, že to funguje dobře. Zatím jsem nepotkala pouze Sagariku a Kaushani, ale i na ně se moc těším. Už se nemůžu dočkat toho, jak budeme všichni společně bojovat o ty nejlepší výsledky.
V posledních letech brzdily tvou kariéru vleklé problémy s ramenem. Nyní máš po operaci, kvůli rekonvalescenci jsi vynechala celou sezónu. Jak těžký je návrat?
L: Ano, je to tak. Když se poohlédnu zpátky, s ramenem jsem si zažila hodně, ale právě pauza z minulé sezony byla tou nejdelší. Návrat po takové době není jednoduchý – fyzicky i psychicky, ale i to ke sportu patří. Štěstí v neštěstí je, že cestu návratu nejdu poprvé a čerpám tak z předchozích zkušeností.
Pocházíš ze Silůvek, kousek od Krumlova – čekáš, že tě rodina a známí budou chodit podporovat přímo na zápasy?
L: Určitě, už jsme se o tom bavili a jsou nadšení, že budu hrát v podstatě doma. Rodina o přestupu věděla hned, takže jejich podporu jsem měla od začátku. Jezdili za mnou často i dřív, kamkoliv to jen trochu šlo, takže ani teď tomu nebude jinak. Ale i mimo to jsem po oficiálním představení dostala několik pěkných zpráv a ohlasů ze širšího okolí, s tím, že se přijedou podívat a povzbudit nás.
Co pro tebe osobně taková podpora znamená?
L: Opravdu si jí vážím a dělá mi radost. Jedna věc jsou samotné zápasy, ale pak i další jiné momenty, které nejsou tak vidět. Snažím se hrát a vystupovat tak, aby na mě mohli být pyšní právě ti, kteří jsou součástí mé cesty. Mám to tak, že v průběhu zápasu se držím ve své bublině a moc nad tím aktivně nepřemýšlím, přesto jsem si toho moc dobře vědomá. Když ale cítím, že někdy potřebuju povzbudit nebo naopak zklidnit, kouknu do hlediště a tam najdu, co hledám.
Jaké jsou tvoje osobní cíle pro nadcházející sezónu?
L: Můj hlavní cíl je vrátit se za stoly v takové formě, v jaké jsem hrála před zraněním a pak se ideálně posouvat ještě dál. Také vždy odvádět maximum možného. Věřím, že pokud se mi to podaří, pomůžu tím i k týmovému cíli – získat titul.
A když se podíváš dál – kam bys to ve své kariéře chtěla dotáhnout?
L: Od mala jsem měla na tuhle otázku jasnou odpověď – Olympiáda. Postupem času a se vším, čím jsem si prošla, si ale víc, než kdy dřív vážím toho, kde právě jsem. Naučila jsem se, že nic není nemožné, ale zároveň věřím, že co má přijít, to přijde, a co ne, tak prostě ne.
Není žádným tajemstvím, že míč poměrně zdatně ovládáš nejen pálkou, ale také nohama. Co rozhodlo o tom, že se z tebe nestala fotbalistka?
L: Vždycky to bylo v naší rodině o dvou sportech – fotbalu a stolním tenisu. Z vyprávění vím, že jsem od malička chtěla místo pohádek pouštět fotbalové zápasy. Začala jsem ve třech letech v mini přípravce a vydržela přibližně do desíti let. V té době jsem už pár roků pinkala a těžko se to kloubilo. Později jsem byla z fotbalu docela dobitá a začalo mě to více táhnout k pingpongu. Někdy si říkám, jaké by to asi bylo u fotbalu zůstat. Dodnes ho ale hodně sleduji a zajímám se o něj. Myslím ale, že je vše, jak má být.
Extraligová premiéra v krumlovském dresu tě čeká 4. října proti Havířovu. Jen o pár hodin dříve se na Letné hraje první fotbalové derby letošní sezóny Sparta – Slavia. Tipneš výsledek?
L: S radostí! 🙂 Zápas si určitě pustím ze záznamu. Jsem Sparťanka, takže jim budu držet pěsti. Věřím, že jak jim, tak nám pomůže k výhře domácí prostředí. Tipuju tedy 2:0.
