Interview: Karel Konečný

Osmnáctiletý Karel Konečný je čerstvým vítězem kontrolního turnaje TOP12 pro hráče 2. ligy MLST. Přestože jde pouze o soutěž neregistrovaných hráčů, má nečekaný triumf pro hráče, který se ke stolnímu tenisu vrátil teprve vloni vysokou hodnotu. Na Znojemsku totiž Městská liga supluje zrušené okresní soutěže a startují v ní tak v podstatě všichni aktivní hráči regionu.

Kájo, se stolním tenisem jsi v našem klubu začal už v roce 2012, tehdy ti bylo devět let. Poměrně záhy sis ale dal několikaletou pauzu a za stoly se vrátil až před rokem. Začínal jsi tak takřka od píky. Nelituješ dnes svého rozhodnutí? A vzpomeneš si, proč jsi vlastně přestal?

Ano, na jednu stranu svého rozhodnutí lituji, protože bych teď byl na úplně jiné úrovni, co se týče pingpongových schopností, než jaké dosahuji nyní. Nicméně nutno podotknout, že tehdy po roce 2012 mě ping pong zcela přestal naplňovat. V té době jsem také objevil svoji velkou lásku k fotbalu, kvůli kterému jsem se posléze na pinec vykašlal.

Do klubu ses vloni vrátil po více než šesti letech. Co tě k tomu vedlo?

Paradoxně mě k němu přivedla všemi nenáviděná vládní nařízení, která znemožňovala člověku dělat prakticky všechno, na co byl do té doby zvyklý.. a tím pádem si musel hledat alternativy. V mém případě se alternativou stal stolní tenis, do kterého jsem se během letních prázdnin znovu zamiloval. Začali jsme si tedy s kamarádem pohrávat s myšlenkou, že bychom začali hrát závodně.. a jelikož jsem na MK vzpomínal vždy v dobrém, volba byla jasná.

Loňský soutěžní ročník byl navíc po pár kolech kvůli covidovým opatřením zrušen. Svoji první kompletní sezónu tak absolvuješ v podstatě až letos. Se svými spoluhráči jste naskočili rovnou do 2. Městské ligy, tj. třetí nejvyšší znojemské soutěže z pěti. Jak se vám zatím daří? A jak jsi spokojený se svými vlastními výkony a výsledky?

Řekl bych, že když vezmeme do úvahy, že jsme kádr složili prakticky týden před začátkem soutěže, tak si nemůžeme stěžovat. Nacházíme se v klidném středu tabulky, na šestém místě z dvanácti. Máme na kontě cenné skalpy z horké půdy v Prosiměřících a na Máslových Trubičkách, čemuž já osobně dávám velkou hodnotu. Co se týče mých výkonů, tak mohu říct, že jsem do určité míry spokojen, 80% úspěšnost úplný propadák není, ale mrzí mě několik zápasů, které vím, že měly dopadnout jinak. Nezbývá nic jiného, než na tom do druhé poloviny sezónu zapracovat.

V tréninku patříš k nejpracovitějším a nejpoctivějším hráčům. Stolní tenis je v tomhle spravedlivý a ty začínáš sklízet první ovoce svojí práce. Příští rok tě čeká přesun do systému registrovaných soutěží Brněnska, kde družstva našeho klubu startují. Jak se těšíš na novou výzvu?

Těším se moc, především na složení mužstva, které by měli tvořit převážně moji dobří kamarádi a vrstevníci z MK. Ukážeme soupeřům, že se s námi bude muset počítat!

Do oficiálních soutěží pravděpodobně naskočíš v regionálním přeboru. Nad nimi jsou v hierarchii dvě krajské soutěže, divize, ligy… Přemýšlel jsi, kam až bys mohl ve své kariéře vystoupat?

Nad něčím takovým jsem doposud nepřemýšlel, zatím si v rámci stolního tenisu dávám spíše menší, snadněji dosažitelné cíle, ze kterých ty velké potom vzejdou jako důsledek těch malých. Mít teď hlavu v oblacích a přemýšlet nad extraligou mi přijde kontraproduktivní.

Stolní tenis ale není jediným sportem, kterému se věnuješ. Jsi také solidní fotbalista… Jak se ti daří na trávníku?

Momentálně už se mi nedaří nijak, jelikož jsem asi dva měsíce zpátky pověsil kopačky na hřebík, protože mám teď v plánu se naplno věnovat ping pongu a ostatním prioritním aktivitám… Nicméně  pokud bych se měl vyjádřit ke svému stylu hry, tak bych se popsal asi jako De Bruyne bez vytrvalosti a rychlosti, ale jinak jsme prakticky dvojníci.

S fotbalem souvisí také jedna tvoje velká vášeň, jsi velkým fanouškem anglického týmu Manchester City. Čím ti právě tento klub učaroval?

Úplně první věc, co mě na City upoutala, byla jejich barva dresů, odjakživa jsem totiž miloval modrou… Co mě ale zaujalo ještě víc, byla kultura, jaká kolem fotbalu v Anglii, zejména v Manchesteru panuje. Bude to klišé jako hrom, ale je to něco, co se nedá popsat, ale musí se zažít. Ta atmosféra, kterou člověk zažije, ať už na stadionu, nebo v ulicích Manchesteru, je prostě hypnotizující.

 A jedna podpásová otázka… kdyby sis musel vybrat: MK, nebo City? Děkujeme za rozhovor a přeje hodně štěstí

Fuuu, tak na tuhle otázku odpověď bohužel neznám… Já děkuji za možnost rozhovor udělat!

 

 

20. 2. 2022

Partneři

Veškerá práva vyhrazena © 2024 Web zpracoval Jan Polzer