Těsně před startem soutěže jsme jej poprosili o stručné zhodnocení a krátký rozhovor.
Sezóna se nám vydařila na výbornou. Věděl jsem, že máme silný tým, který bude hrát o čelo tabulky, ale že soutěž vyhrajeme s takovým náskokem, jsem nečekal já, ani nikdo ze spoluhráčů. I přes jednoznačný náskok byla soutěž hodně vyrovnaná a my jsme spoustu zápasu vyhráli po velkém boji. O to víc si konečného výsledku cením. To, že byla sezóna předčasně ukončena, mě mrzí, protože jsme se všichni těšili na atmosféru bezprostředně po postupu. Doufám, že si to vynahradíme v některé z budoucích sezón.
David je aktivní sportovec i mimo stolní tenis, což se mu stalo trochu osudným a v létě si poranil kotník. Co se ti přesně stalo a stihneš začátek ligy?
S kamarády chodíme hrát volejbal. Při jednom přátelském zápase, jsem při výskoku na síti špatně dopadl na nerovný terén a částečně na protihráčovu nohu. Výsledkem byly pochroumané vazy v kotníku. Kotník si vyžádal dva měsíce klidového režimu a pak následné rehabilitace s rozcvičováním. Teď už můžu trénovat bez omezení a začátek sezóny s největší pravděpodobností stihnu. Když bych se na zranění díval z hlediska stolního tenisu, tak bylo ideálně načasované. Na začátku sezóny mi možná budou chybět tréninky z letní přípravy, ale věřím, že tohle manko se mi podaří rychle dohnat a sezóna bude úspěšná.
Stolní tenis hraješ již několik let, ale pojďme se zaměřit na tvé úplné začátky. Kde jsi se stolním tenisem začínal a co tě k němu přivedlo?
Ke stolnímu tenisu mě přivedl můj otec a jsem mu za to hodně vděčný. On hrál stolní tenis v Městské lize ve Znojmě a zde se odehrávaly i mé úplné začátky. V té době už jsem zároveň trénoval v oddíle Sokol Znojmo, kde jsem se postupně zlepšoval a podařilo se mi v žákovských kategorii dostat mezi nejlepší hráče na krajské úrovni a republikové úrovni. Právě zde jsem se poprvé seznámil s Jindřichem Bílou, díky kterému v současné době hájím barvy Moravského Krumlova.
V posledních letech jsi vystřídal několik klubů, ale teď to vypadá, že ses usadil v MK. Proč sis vybral právě tento klub a jsi zde zatím spokojený?
Poslední roky jsem stolnímu tenisu obětoval spoustu volného času, a tak jsem vždy hledal klub, který nejvíce odpovídal požadavkům, které jsem na danou sezónu měl, proto jsem v poslední době měnil kluby častěji. První změna klubu byla pro mě nejtěžší, protože jsem odcházel z klubu, ve kterém jsem začínal. Zpětně to hodnotím jako správný krok, protože mi to dodalo motivaci a chuť do stolního tenisu. Odchod na hostování do Opavy byl vyústěním mých ambicí si zahrát další sezónu 2. ligu, ze které jsme v Krumlově sestoupili. V Moravském Krumlově jsem se usadil kvůli přátelské atmosféře, která v klubu panuje. Mám zde spoustu výborných kamarádů a směr, kterým se klub vydává, mi dává smysl z dlouhodobého hlediska. Jsem rád, že můžu být součástí, tak velkého klubu a věřím, že máme před sebou velkou budoucnost.
Do 3. ligy nastupujete jako nováčci, kteří sice bezkonkurenčně vyhráli loňskou divizi, ale určitě to letos nebude jednoduché. Ty si v týmu jednička a také kapitán. Jaké šance máte v letošním ročníku, případně, jaký je tvůj osobní cíl?
Mezi divizí a 3. ligou je velký výkonnostní rozdíl, a tak naše bezkonkurenční vítězství v divizi nebude nic znamenat. V týmu máme hráče, kteří mají s 3. ligou bohaté zkušenosti Aleš Horák, Jindřich Bíla, Lukáš Pečínka a Martin Maštera, ale také úplného nováčka, odchovance Adama Lustiga, pro kterého to bude premiéra. V Adamovi vidím velký potenciál, a právě on může být žolíkem, který nám může pomoci. Jako nováček v soutěži máme jednoznačný cíl, udržet se. To by mělo být v silách našeho týmu i přes to, že ze soutěže sestupují poslední čtyři týmy a ještě pátý od konce hraje baráž. Žádný osobní cíl pro tuhle sezónu stanovený nemám. Pro mě bude důležité, aby se náš tým podařilo udržet v soutěži a abychom zachovali klidnou hlavu i v časech, kdy se nám nebude tolik dařit.
Ty momentálně žiješ i pracuješ v Brně. Jak se ti daří skloubit osobní život se stolním tenisem?
Skloubit osobní život se stolním tenisem je často velice náročné. Z práce často mířím rovnou na trénink a stává se, že se z tréninku vracím až pozdě večer. Čas na osobní život si ale vždycky najdu, ať už se jedná o setkání s přáteli nebo jiné sportovní aktivity. Jen od volejbalu si teď dám radši nějaký čas pauzu (smích)
