Interview: Twins

Adam a Barbora Lustigovi – sedmnáctiletá stolnětenisová dvojčata v moravskokrumlovském klubu. Již několik let se oba, věkem stále junioři, pravidelně účastní mládežnických turnajů a jsou důležitými členy krumlovských týmům v krajských soutěžích dospělých. Nebývá vždy pravidlem, že se sourozenci věnují stejném sportu, obzvláště když jsou opačného pohlaví.

Jak jste se tedy ke stolnímu tenisu dostali? Začal někdo dříve a nakopl tak toho druhého, aby to také zkusil?

B:  Adam stolní tenis začal hrát dřív. Já od mala tancovala, později jsem k tomu přidala i stolní tenis.  Dohromady jsem to nestíhala, takže jsem si musela vybrat jen jedno. Stolní tenis vyhrál, protože tam byl lepší kolektiv, bavilo mě to víc a hlavně tam byl můj brácha (smích)

A: Ke stolnímu tenisu jsem se dostal z důvodu vyplnění volného času, do té doby jsem hrál jenom fotbal. Ale to mně nestačilo a protože jsem byl vždycky aktivní dítě, tak mi moji rodiče hledali další sport a tím se stal stolní tenis. Časem se ke stolnímu tenisu přidala i sestra. V té době byla v týmu dobrá a velká parta dětí, pod trenérem Jindřichem Bílou, pod kterým trénuji dodnes.

Jako u každých sourozenců jistě i u vás doma panuje nějaká menší rivalita. Projevuje se to i za stolem? Soupeříte o to, kdo bude lepší?

B: Větší talent má Adam. Nesoupeříme, navzájem se podporujeme.

A: Doma občas soupeříme, za stolem možná ještě víc. Ale jinak spolu máme myslím, že pěkný a vyrovnaný sourozenecký vztah a ve všem se navzájem snažíme podpořit.

Loňská sezóna se bohužel nedohrála, i vám tak začaly sportovní prázdniny dříve, než jste zvyklí. Přesto jste oba stihli odehrát celou řadu utkání a připsat si nějaká cenná vítězství. Jak byste uplynulý ročník celkově zhodnotili?

B: V uplynulém ročníku jsem nehrála moc dobře, určitě bych to měla a chtěla letos vylepšit.

A: Minulou sezónu bych určitě hodnotil pozitivně. Vyvíjela se pro mě možná lépe, než jsem si před jejím začátkem představoval. Nasbíral jsem mnoho zkušeností, odehrál hodně turnajů, soutěžních zápasů a několikrát porazil hráče, kteří jsou v žebříčku daleko přede mnou. Co se týče kauzy “covidu19”, je to něco bez čeho bych se určitě obešel ve sportovním i v mém běžném životě. Ale stalo se a já jen doufám, že podobná situace nenastane v sezóně 2020/21.

V návaznosti na předčasné ukončení minulé sezóny se také posunul začátek letní příprava na sezónu nadcházející. Kdy přesně jste se vrátili za stůl? Podařilo se vám dohnat tréninkové manko?

B: Na tréninky jsem začala jezdit na začátku června. Nebylo jich u mě mnoho, protože se blížil konec školního roku a taky jsem měla dost úkolů v distanční výuce. Řekla bych, že jsem tréninkové manko už dohnala, tak snad bude tato sezona lepší než ta minulá.

A: Za stůl jsem se vrátil někdy v půlce května,když jsem si zašel občas zahrát s kamarády z MLST. Od prvního června jsem začal každý den intenzivně trénovat v MK. Takže věřím, že jsem dohnal tréninkové manko z doby “koronaprázdnin” a taky natrénoval na nadcházející sezónu.

Adam by letos měl být oporou krumlovského B-týmu v Krajské soutěžíi, pravidelně by měl dostávat šanci také ve 3. lize. Barču čekají lité boje v Jihomoravské divizi žen, souběžně bude startovat také v MK týmu ve znojemské MLST. Jak se na start nové sezóny těšíte a jaké máte očekávání?

B: Na tuto sezonu se těším moc, zvlášť po tak dlouhé pauze. Chtěla bych mít v divizi aspoň 40% úspěšnosti a v MLST vyhrát co nejvíc zápasů.

A: Na start sezóny se velmi těším a doufám, že tréninková snaha se projeví v zápasech. Co se týče třetí ligy tak bych chtěl poděkovat hráčum A týmu i trenérovi za příležitost a doufám, že nezklamu. K tomu budu ještě na střídavý start hrát divizi v Ondraticích a samozřejmě také krajské soutěže, ve kterých bychom chtěli postoupit. Takže se celkově na sezónu 2020/21 těším a doufám, že to bude stát za to.

Oba dva jste středoškoláci, ale každý na jiné škole, a dokonce v jiném státu. Na jaký obor chodíte a jak se vám daří skloubit školu a tréninky? Stíháte kromě toho ještě jiné záliby?

B: Chodím na Přimětickou ve Znojmě a studuji obor podnikání. Tréninky stíhám v pohodě, protože je máme až večer. Na podzim chodím do tanečních, jiné záliby nemám.

A: Třetím rokem studuji na mezinárodní hotelové škole v rakouském Retzu. Tato škola je na 6 let, přičemž třetí a šestý rok jsou zkouškové. Upřímně mám tento rok docela strach, jak to všechno půjde a bude vůči rodině, sportu, kamarádům vycházet a jak to budu stíhat, ale budu se snažit a dělat všechno proto, aby to šlapalo jako v posledních letech. Do toho hraju ještě fotbal za FK Znojmo kde hraje i můj stolnětenisový spoluhráč Vojta Lehocký, tento sport časově v poslední době už moc moc nestíhám, myslím, že minulý rok jsem měl větší počet zápasů než tréninků. Ale vždycky si na fotbal když mám čas rád zajdu, hlavně z důvodu dobré party a trenérům, kteří mně ve všem vychází vstříc.

Máte už jasno, čemu byste se v životě chtěli věnovat? Nějaké životní plány a cíle?

B: Můj nejbližší cíl je udělat maturitu a pak se uvidí. Hlavně bych chtěla v budoucnu dělat to, co mě bude bavit.

A: Můj největší cíl je určitě dostudovat a mezitím se rozhodnu, co bude dál, myslím, že na to mám času dost.

28. 9. 2020

Partneři

Veškerá práva vyhrazena © 2021 Web zpracoval Jan Polzer